Asi ani nemá cenu se více zaobírat dobře známými argumenty pro a proti přicházejících z obou stran, všichni jsme je už tisíckrát slyšeli. Možná by ale nebylo špatné se na celou problematiku podívat trochu jinou optikou. Ono se v podstatě nehraje o to, zda kouření zakázat, ale kdy jej zakázat. Je to nepopiratelný celoevropský trend přeskakující z jedné země na druhou a kuřáci teď v podstatě hrají už jen o čas. Je to tak, ať se to někomu líbí, či nelíbí. Vždyť nakonec budeme všichni rádi. Nekuřáci nebudou muset zadržovat dech a kuřáci se naučí vesele družit a socializovat v kroužku před vchodem. A to přece není tak špatná vyhlídka.
Kritici zákazu rádi prohlašují, že kouř do hospody patří, že je součástí určitého hospodského koloritu. Samozřejmě že patří! Ale jen do té míry, do které jej máme s hospodou spojený. Což mu samozřejmě nepropůjčuje nějakou univerzální legitimitu. Historie je tady přece od toho, abychom se od ní učili, ne aby legitimizovala nešvary, chtělo by se dodat. Opravdu silný argument (kterému jsem se až do teď záměrně vyhýbal), ale nabízí poukázání na omezování svobody. Navíc když máme možnost si vybrat mezi kuřáckou a nekuřáckou hospodou, tak je přece nějaké plošné zakazování zbytečné. A zda hospoda bude kuřácká či nekuřácká, o tom rozhodne trh. Proč tedy restriktivně shora nařizovat, že to bude tak a tak, nechme i kuřákům možnost svobodně si u piva zakouřit, nekuřáci mohou zajít do nezadýmené hospody kousek vedle. To zní rozumně, co říkáte.
Tady bych se vrátil k tomu, co jsem už psal výše. Kouř do hospod patří do té míry, do které je pro nás v těchto prostorách normou. A kouření v hospodách je určitou normou, z pohledu svého života můžeme říci, že se zde kouřilo vždy. Otázka by proto měla znít. Je tato norma normální? Můžeme si kouření v hospodách a vůbec v uzavřených prostorách nějak racionálně zdůvodnit? Nestala se chyba již na samotném počátku? Pro odpovědi na tyto otázky je třeba se oprostit od celé tradice kouření v hospodách, ale zároveň zůstat v dnešní době. Zbavit se pouze zkušenosti se zadýmenou hospodou a ptát se, zda by bylo kouření v prostorách, které jsou uzavřené, racionální. No asi ne, vždyť ten kouř pořádně nemá kam utéct. A co teprve v dnešní době, kdy jsou lidé háklivý i na vůni bramboračky na sporáku a raději zapnou odpařovač. Už jsme přece kulturně někde jinde, nejsme barbaři, abychom se záměrně dusili (a ještě za to bojovali) kouřem z cigaret. To by bylo trochu zvrácené, nemyslíte? A co teprve zdravotní rizika, která vyšla na povrch až relativně nedávno. Někde jsem četl, že cigarety jsou nejsmrtelnějším artefaktem v dějinách civilizace! Tak proč aspoň částečně neotupit jejich moc. Navíc v době sportovního a na zdraví zaměřeného životního stylu, kdy už každý druhý vlastní přilbu na kolo a běžecké tretky.
To přece nemusíte jezdit každý víkend na hory (teď nemluvím o Jeseníkách a Beskydech v zimním období), abyste poznali, že kouření v uzavřených prostorách není zrovna tím nejrozumnějším cílem, za který by se mělo bojovat. Není přece přirozené, jak se nám může snažit někdo namluvit.