Dohoda mezi Fatahem a Hamásem je krokem správným směrem. Izraelci sice na první pohled logicky namítají, že Hamás je teroristické hnutí, které popírá právo na existenci židovského státu a slibuje jej zničit. V praktické rovině se však pouze jedná o další z mnoha záminek pro kabinet Benjamina Netanyahu, proč se s Palestinci na vybudování jejich vlastního svobodného státu nedomluvit. Status quo se z izraelského pohledu zdá být vyhovujícím stavem. Proto si je třeba uvědomit, že za sblížením obou hnutí stojí především izraelská politika, která jakékoliv šance na postoupení v izraelsko-palestinském mírovém procesu podkopává svou neústupností v politice budování osad, které z potenciálního budoucího palestinského státu neustále odkrajují další a další kus území.
Proto se nyní izraelská vláda nemůže divit, že Mahmúdu Abbásovi, lídrovi Fatahu, došla trpělivost a obrátil se jiným směrem a to k posilování palestinské vzájemnosti. Tato proklamace palestinské jednoty se děje jen několik měsíců před hlasováním Valného shromáždění OSN o existenci svobodného palestinského státu, což určitě není náhoda. Právě nejednota byla často v otázce samotného státu Palestincům často vytýkána a tato její demonstrace by mohla některé nerozhodnuté státy přimět k pro-palestinskému postoji. Na druhé straně stojí riziko špatné pověsti Hamásu, který je na seznamu teroristických organizací a mohl by hlasování negativně ovlivnit. Z tohoto pohledu je na místě očekávání jeho vstřícných kroků vůči Izraeli nebo alespoň relativního klidu zbraní (otázkou je, jak se to hnutí, které je vnitřně silně rozdrobené, podaří), aby Hamás stačil prokázat, že tak zlý zase není. V tomto kontextu se už také objevují náznaky možného propuštění již pět let vězněného izraelského vojáka Gilada Shalita.
Nejdůležitější však je, že dohoda s Fatahem dává naději, že Hamás skutečně slevil ze své radikálnosti a utopických požadavků a začíná si všímat světového veřejného mínění, které se stále více přiklání ve prospěch Palestinců. Vyprovokování dalšího kola násilí by z politického hlediska bylo kontraproduktivním krokem, což pochopil i faktický vůdce Hamásu Khaled Mashal, který by nyní mohl pro změnu vsadit na diplomatickou kartu. A to by byl v izraelsko-palestinském konfliktu důležitý krok vpřed, na který by musela reagovat izraelská strana.